Pohřbeno je pustých krajích

a přece dává svědectví,

skrývaje se v jinotajích,

to nejstarší tajemství.

Kdo se vydá v tato místa,

jen stěží tu najde cíl.

A přece si je duše jistá,

když vkládá v nohy tolik sil.

Když Zeus se Hérou hádá,

pak Prométeus oheň krad.

Teď na skále v krvi strádá,

oheň lidem, v srdci chlad.

Teď nahý je všechen lid,

i stromy, co kdy viděl ráj.

Až změní se chaos v klid,

pak pozná člověk světa kraj.

Tam se Zeus s Hérou hádá

a tíhu světa Atlas nese.

Pak podzim listy fíků střádá

a Adam se pýchou třese.

To narodil se Evě syn

a Kain mu říkali.

A Ábel byl jen další rým,

do legend a do bájí.

Pak ráj se změnil v pustý kraj,

byl bez jablek a bez světel.

Když proklel Adam plodů háj,

však život sám, ten neproklel.